Osud člověčí
(hudba: Linda Winterová, text: Josef Kovář)
Živote, postůj,
na chvilku, na malou vteřinu.
Chtěl bych Ti říct,
než se navždycky rozplynu,
že neměl jsem nic,
a přitom všechno měl!
Teď mě čeká ona cesta,
do nebe či do pekel?
Překročil jsem Rubikon,
dokázal se porvat s vlastním stínem.
Hovořil jsem s někým o nikom,
hrál jsem haura, byl i harlekýnem.
V lásce jsem našel noc i den,
koupal se z touhy v ženském klíně,
pálil mosty, postavil tisíc stěn,
topil se beznadějně ve vlastní vině.
Živote, postůj,
na chvilku, na malou vteřinu.
Chtěl bych Ti říct,
než se navždycky rozplynu,
že neměl jsem nic,
a přitom všechno měl!
Teď mě čeká ona cesta,
do nebe či do pekel?
A teď tu před tebou stojím - nahý,
jako právě narozené dítě,
svítíš mi do očí baterkou a pravíš:
"Je čas odstřihnout poslední nitě."
Vezmeš mě za ruku a půjdeme spolu,
navzdory největšímu srdcebolu.
Živote, postůj,
na chvilku, na malou vteřinu.
Chtěl bych Ti říct,
než se navždycky rozplynu,
že neměl jsem nic,
a přitom všechno měl!
Teď mě čeká ona cesta,
do nebe či do pekel?