Naděje pesimisty
(hudba: Linda Winterová, text: Josef Kovář)
Ze vzdušných zámků skládám si iluze,
o světě, o dnešku, o tom, co může někdy být.
Tím si pod sebou řežu větve a haluze
a s vlky chodím o půlnoci výt.
Nevidím za obzor a nechci si stěžovat,
asi mně zase křuplo v zádech.
Ze staré známosti budeš i dluhy účtovat
a zřejmě rozhodneš i o mých pádech.
Pořád mám naději pesimisty.
Pod nohama půdu pevnou, to jsem si jistý.
Ačkoliv kuráž po cestě stále sbírám.
Pořád věřím v neuvěřitelnou šanci,
že pro mě nepřijedeš s ambulancí.
A pot si z čela kapesníkem stírám.
Optimismus ten je dávno v háji,
Rubikovu kostku, tu stejně neposkládám.
Utopím se, až třešně do ruda uzrají,
za mnohé si můžu obyčejně zcela sám.
Ze vzdušných zámků skládám si iluze,
o světě, o dnešku, o tom, co může někdy být.
Tím si pod sebou řežu větve a haluze
i v tunelu naděje se může skrýt.
Pořád mám naději pesimisty.
Pod nohama půdu pevnou, to jsem si jistý.
Ačkoliv kuráž po cestě stále sbírám.
Pořád věřím v neuvěřitelnou šanci,
že pro mě nepřijedeš s ambulancí.
A pot si z čela kapesníkem stírám.