Do tmy spícím andělům

Do tmy spícím andělům
(hudba: Linda Winterová, Text: Josef Kovář)

Občas mě taky v mysli napadá,
že život je jedná velká záhada.
Naše cesty se protnou z maxima
a prý snad  všechny vedou do Říma.

Pořád chceš vědět ještě víc, než víš,
když je nejhůř v duchu se pomodlíš.
Naděje ta vždycky všechno převáží,
i poslední rychlík z nebeského nádraží.

A stále tu nad námi kdosi drží stráž,
tak našlapuj potichu, jenom je nevyplaš.

Všem do tmy spícím andělům,
jenž chrání duši mou.
Má na tisíc hříšných průstřelů,
oni mi ji zašijou.
Všem do tmy spícím andělům,
co pro nás tady jsou.

Často všude spěcháš a hlavu ztrácíš.
Zlo potrestat necháš, dobro splácíš.
Pak přijde chvíle, kdy zastaví se dech,
neštěstí nejde po horách, ale po lidech.

Z neznámé známá, ze známé neznámá,
sem tam pomluva, jindy vtipná fáma.
V zrcadle se ráno odráží tvoje tvář
a závaží na večer ukryješ pod polštář.

A stále tu nad námi kdosi drží stráž,
tak našlapuj potichu, jenom je nevyplaš.

Všem do tmy spícím andělům,
jenž chrání duši mou.
Má na tisíc hříšných průstřelů,
oni mi ji zašijou.
Všem do tmy spícím andělům,
co pro nás tady jsou.

Všem do tmy spícím andělům.
Do tmy spícím andělům.
Všem do tmy spícím lidským andělům.